A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Kypr - Cestopisy

Pátý den na Kypru - Afroditina zátoka a Geroskipou

Pátý den se konečně vypravujeme do míst, kde se zrodila Afrodita z mořské pěny - Petra tou Romiou. I zde vydržíme tak tři hodinky a pak se vypravujeme do příjemného městečka Geroskipou. Navštívíme místní muzeum, podíváme se do nádherného kostela, projdeme po městě a pak zase zpátky na hotel.

**SOBOTA 27. ČERVENCE**

**Petra tou Romiou a Geroskipou**

Ráno u snídaně se bavíme se sousedama, a že bychom to tedy riskli a jeli s nima na ten výlet na jih. Po snídani valíme nachystaní na sraz a čekáme na autobus. Ten dojede relativně na čas, ale ruská průvodkyně nám sděluje, že v autobusu není jediné volné tympl, a tak tedy jdeme zpět na pokoj. Tak napůl jsme s tím počítali, a proto tedy platí původní program, a to Petra tou Romio – Afroditina zátoka.
Ještě vlítneme na pokoj pro věci na koupání a jdeme na autobus číslo 631. Jenomže máme čas, a tak se rozhodujeme, že se prvně stavíme v Geroskipou, když bude čas, tak bychom mohli stihnout i Kouklio a pak do zátoky. Vzhledem k tomu, že na Geroskipou jezdí naše 611, která akorát přijíždí, tak šup a jedeme. Autobus přijíždí k vodnímu parku a pak jede dál. Najednou s hrůzou zjišťuji, že asi jedeme stejnou cestou, což se za pár minut potvrdí. Jak je to možné? Co je špatně? No nic, dojedeme do přístavu a začínáme zjišťovat čím a jak se dostaneme tam, kam chceme. Zároveň píšu SMS delegátce Evě, kde se stala chyba. Než mi přijde odpověď, už ji známe taky. Geroskipou Plaz na 611 je pouze náměstí u vodního parku. Geroskipou dědina je o kus dál. Jsme alespoň o kus chytřejší a Květa získává jízdní řád na 631 tam, kam potřebujeme. Jak jsme mysleli, že ušetříme čas než pojede 631 do Afroditiny zátoky prohlídkou jiného zajímavého místa, tak jsme se jen projeli autobusem na okružní jízdě a pak čekali na autobusovém nádraží. Odjíždíme tedy z autobusového nádraží v 10:40 hodin, tedy tím původním spojem, kterým bychom jeli o pět minut později z hotelu. Postupně tedy zjišťujeme, kde jsme měli vystoupit a necháváme to na zpáteční cestu. Na Petra tou Romiou dojíždíme někdy okolo 11:30 hodin, vystupujeme a okamžitě si jdeme koupit nějakou drobnost do zobáčku do místní prodejny.
Nasvačíme se a jdeme dolů – po schodech a pak tunýlkama až na pláž. Hned si jdeme najít nějaké místo. Prvně za tou velkou skálou, kde byla písčitá pláž, ale zase jsou tam veliké vlny. Tak jsme se přestěhovali na oblázkovou pláž. A šup do vody. Nejhorší byla cesta přes ty rozpálené oblázky, a pak už to šlo. Voda byla příjemná, teplá a krásně osvěžovala, tak jsem se vydal až k tomu šutru ve vodě, že prý omládnu. Houby omládnu, za jedno, co by pak Květa dělala se zajícem , a pak ta pověst platí až o půlnoci a o úplňku. Na to bych sice počkal, ale zase nedostanu už dovolenou když ten úplněk už byl. Takže se cachtáme v moři a pak hledáme srdíčko, které by mělo přinést štěstí. Pak se jdeme projít a já při té příležitosti nahazuji GPS a že půjdu odlovit kešku. To se daří bez jakýchkoliv problémů, a jak tak čučím na druhou stranu, tak zjišťuji, že tam vlez do vody není tak hrozný, a že budeme mít pláž samy pro sebe. Vracíme se pro věci a stěhujeme se. Obrovská pláž jen pro nás dva.

**PETRA TOU ROMIOU - AFRODITINA SKÁLA**

Afroditin útes (Aphrodite´s rock) Petra tou Romiou se nachází na jižním pobřeží nedaleko Paphosu.

**LEGENDA O AFRODITĚ**

Kult bohyně Afrodity přišel do na Kypr z Předního východu, tam byla uctívána u Semitů jako Ištar a Astarte (Aštoret). Řecká Afrodita bývá ztotožňována s římskou bohyní lásky Venuší. Ve starověkém Řecku byla uctívána jako bohyně krásy, lásky a milostných dobrodružství, bohyně osudu, plodnosti, kvítí, moře, štěstí a prostituce. Její jméno vzniklo z řeckého slova afros, což překladu znamená pěna.
Řecká legenda vypráví, že Afrodita je dcerou Dia a Dióny. Zrodila se z mořské pěny poté, co do moře dopadly Uranovy genitálie. Janované tvrdí, že to bylo u jejich břehů a teprve potom ji mořské vlny odnesly v lastuře až k břehům ostrova Kypru. Na cestě ji doprovázeli mladí bohové větru Zefyrus a Chlóris. Legenda praví, že v místech, kde se její nohy dotkly země, začala pučet tráva. Bohové byli Afroditiným půvabem okouzleni a mnohým z nich zamotala hlavu. Její zákonným manželem byl Vulkán - Hefaistos, který musel být velmi tolerantní. Přistihl Afroditu se svým milencem Martem v intimní chvíli. Z krátkého vztahu s Hermesem vznikl potomek Hermafroditos.
Nejznámějším milencem Afrodity byl Mars, se kterým měla tři děti. Za syna Afrodity se také považuje známý strážce zamilovaných Eros. Dalšími milenci byl například bůh Anchises a bůh Adonis, syn kyperského krále Kinyra a jeho dcery Myrrhy. Odnedávna je Afrodita středem pozornosti umělců, kteří jí ztvárňují jako symbol ženského půvabu a erotiky. Je zobrazována se čtyřmi symboly: labuť, lístky myrty, granátové jablko a holubice. Hlavními středisky Afroditina kultu byly Paphos a Amathous. Bohyni byly zasvěceny Myrta a holubice.
Oblast mezi Paphem a Limasolem zahrnuje pravděpodobně nejkrásnější úsek pobřeží Kypru, kterému vévodí vápencové útesy, zvedající se z blankytného moře. U Petra tou Romiou se vypínají tři obrovské vápencové útvary, známé pod společným názvem Afroditina skála. Podle řeckých mýtů se právě na tomto místě vynořila z mořské pěny bohyně krásy, lásky a plodnosti Afrodita. Plavila se k pobřeží na mušli tažené delfíny a odpočívala v nedalekém Palaipafu, kde byl na její počest vybudován chrám.
Tyto malebné skály vynikají úchvatnou polohou v křišťálových vodách, jež lákají k plavání. Rozlehlá pláž v její blízkosti je pokryta jemnými oblázky a kameny vyleštěnými mořskými vlnami. Návštěvníci pláže často používají cestu k pláži mezi parkovištěm a pláží přechodem přes rušnou vozovku. Tato cesta je však velice nebezpečná, a proto je lépe použít podzemní chodbu pod silnicí.
Nedaleko z východu z podzemního tunýlku jsou stromy, na které uvazují neplodné ženy kapesníky nebo kousky bílé látky v naději, že se dočkají Afroditiny pomoci. Spolu s nimi se pomoci u této bohyně dožadují i ženy, jež jsou osamělé v lásce.
Místní pověst praví, že s každým kolem, které člověk uplave okolo vyčnívající skály, omládne o jeden rok, ale musí to být o půlnoci a o úplňku. Jiná pověst zase praví, že se zamilovaná bohyně, poté co strávila noc v náručí svého milence, vrátila na toto místo, a když se v moři vykoupala, nabyla zpět své panenství.
Prý jsou tam poměrně silné proudy, a tak není divu, že při takovém plavání se nějaké to kilo shodí. Kouzelně prý působí, i když si jen smočíte nohy – omládnete prý o rok. Pokud na oblázkové pláži najdete kámen ve tvaru srdce, potkáte brzy i svou lásku. A jestli už jste zamilovaní, bude to láska na celý život, vyprávějí místní. Když máte nějaké trápení, můžete na zdejší keř uvázat kapesník, pak se prý vaše přání splní.
Na úbočí kopce nad Afroditinou skálou nechala kyperská turistická organizace vybudovat kavárnu, kde je možno dát si něco k snědku a kochat se při tom úchvatnou podívanou na Petra tou Romiou. Název Petra tou Romiou, doslova „Romiova skála“, vzdává hold legendárnímu byzantskému hrdinovi Digenisovi Akritasovi, známému také pod jménem Romios. Podle pověsti bránil Kypr proti arabským dobyvatelům a shazoval do moře obrovské balvany, aby zničil jejich lodě. I tamější skály prý shodil do vln právě Romios.

Chytáme odjezd v 15:05 a ještě při vstupu požádáme řidiče, aby nám řekl, až budeme v Geroskipou. Řidič nás upozorní, ale my už dopředu viděli ceduli, a tak vystupujeme. Pořád hic jako prase, ale my jdeme do městečka, že se původně podíváme na Agio Paraskevi a na výrobu kyperských pochoutek.

Prvně však přicházíme k „The Folk Art Museum at Geroskipou“ a rozmýšlíme se, jestli muzeum navštívíme nebo ne. Nakonec vstupné není tak velké (1,70 €), a když už jsme tady, tak se půjdeme podívat. Prohlídka byla poučná a zajímavá, přestože popisky byly řecky a anglicky, ani nám to nevadilo.

Po prohlídce pokračujeme dál na náměstíčko, které je zajímavé a kterému dominuje Agio Paraskevi. Jdeme se podívat, ale uvnitř se nesmí fotit ani natáčet, a tak se prohlídka odbude jen podíváním. Ani jsme si nekupovali žádnou publikaci, protože tam skoro nic nebylo a stálo to moc. Na náměstí pekli jakési bacóchy, tak jsme si jeden za 1,00 € koupili a posvačili. Pak jsme to vzali okolo divadla a záchodů směrem k hospůdce na pivko. Servírka byla taková nemastná neslaná, samá ruka noha a ani se neusmála. Tak jsem si dal pivo, zaplatil – a bez tringeltu, ale s úsměvem odcházíme.
Po hlavní ulici je sousta krámků, kde by měli vyrábět a prodávat místní lahůdku loukoumia (kyperská delikatesa). Ta se připravuje z vody, cukru a citrusové šťávy, která se vařením zahušťuje. Vzniklá želatina se pak krájí na kostky a sype moučkovým cukrem. V průvodci píší, že krámky jsou přístupné návštěvníkům, kteří mohou proces výroby sledovat. ALE ….. Jeden krámek zavřený, ve druhém nikdo není, ve třetím na stole chrápe borec s hlavou podloženou polštářkem. No tak hoši, takhle „ten socialismus nevybudujete“. Je to škoda, mohlo to být zajímavé a tak nakonec bez exkurse odcházíme směrem k zastávce autobusu, kde čekáme na naši 631 k hotelu. Po příjezdu na hotel se jdeme osprchovat a nachystat na večeři. Po večeři nás opět čeká cesta do města, ale nesmíme to přehánět s časem, protože ráno nás čeká výlet. Dorazíme na hotel někdy okolo 22:00 hodiny a jdeme si tedy dát ještě šťastný hodinový drink a pak do postele.

**PALAIPAPHOS**

Přímo na sever od rozlehlé vesnice Kouklia se rozprostírají rozvaliny Palaipaphu (Starého Paphu), jež by l ve starověku nejstarším a nejmocnějším státem na ostrově. Podle legendy jej založil Agaperon – hrdina z trojské války a syn krále Tegey v řecké Arkádii.
V Palaipaphu stál také Afroditin chrám, jedna z významných svatyň této bohyně, která však dnes zajímá pouze odborníky. Archeologické nálezy poukazují na existenci mnohem staršího města někdy z doby bronzové. Podle pověsti zhotovil mnohé z nalezených plastik, včetně sochy nádherné ženy, do níž se šíleně zamiloval král a nadaný umělec Pygmalion. Afrodita, kterou dojala jeho láska proměnila sochu v živou ženu a z jejich svazku vzešel syn Paphos, po němž bylo město pojmenováno.
Nejslavnější postavou Paphu byl Kinyras, bájný vládce města a významný kněz Afroditina kultu, jež zavedl řadu náboženských rituálů a založil dynastii, která vládla ve městě dlouhá staletí.
Ve 12. století před naším letopočtem zde bylo otevřeno velké středisko uctívání zasvěcené Afroditě. Dnes z něj zbyly jen základy a fragmenty zdí. Svatyně byla zničena při zemětřesení, ale opětovně postavena v I. století za vlády Římanů. Afroditu v této svatyni zastupoval černý kámen ve tvaru kužele, který symbolizoval plodnost. Dlouhá staletí mířili do Paphu poutníci ze všech končin světa, kdy ověnčeni květy vcházeli do chrámu, kde se setkávali s kurtizánami svatyně. Afrodita byla uctívána rituálním sexuálním stykem mezi poutníky a Afroditinými kněžkami – mladými kyperskými ženami, které byly povinny nabídnout své panenství v této svatyni tím, že se oddaly poutníkovi v tomto chrámu. Tyto rituály se konaly hlavně na jaře a jejich prvky se dochovaly v podobě jarního květinového festivalu Anthestiria.
V Palaipaphu však nevládl vždycky klid. Zapojil se do povstání jónských měst proti Peršanům. V roce 498 př.n.l. obklíčili Palaipaphos Peršané, kteří po urputné bitvě zdolali hradby a vnikli do města. Fragmenty zdí zde strojí dodnes. V roce 325 př. n.l. po ničivém zemětřesení které zdevastovalo Palaipaphos, přestěhoval jeho poslední král Nikikles město do Nea Paphu (dnes Kato Paphos), avšak Afroditina svatyně si zachovala svůj význam až do konce 4. století, kdy císař Theodosius pohanské kulty zakázal. Svatyně je dnes archeologickou lokalitou, kde provádí průzkum švýcarští archeologové.
Na kopci se vypíná gotická stavba známá jako Lusignanský dvůr, vybudovaná za časů křižáků, kterou později upravili Turci. V nedaleké římské vile – Ledin dům, odkryli archeologové podlahovou mozaiku z 2. století n.l., která vyobrazuje spartskou královnu Ledu s Diem proměněným v labuť. Ke svatyni přiléhá kostelík Panagia Chrysopolitissa, který byl postaven na rozvalinách raně byzantské baziliky a je zasvěcen Panně Marii. Kostelík zdobí fresky ze 14. století a také několik dochovaných podlahových mozaik. V rámci tradice sem kyperské ženy přicházejí zapálit svíčku Panně Marii – dárkyni mateřského mléka.

**GEROSKIPOU**

Název Geroskipou (hieros kipos) v řečtině znamená „posvátná zahrada“. Vychází z toho, že tato bývalá vesnice (dnes předměstí Paphosu), byla vybudována na místě lesa, který byl zasvěcen Afroditě. I dnes přitahuje množstvím květin a ovocných stromů, zejména citrusovníků a granátovníků.

Hlavní ulici lemují krámky, v nichž se vyrábí místní lahůdka – loukoumia, což je kyperská delikatesa. Připravuje se z vody, cukru a citrusové šťávy, která se vařením zahušťuje. Výsledná želatina se pak krájí na kostky a sype moučkovým cukrem. Krámky jsou přístupné návštěvníkům, kteří mohou sledovat postup výroby a nakoupit si zde i další cukrovinky jako pocukrované mandle a lahodnou chalvu, která se připravuje z ořechů, medu a sezamových semínek.

The Folk Art Museum at Geroskipou – Museum lidového umění

K dalším pozoruhodnostem poblíž trhového náměstí se řadí historický dům z 19. století, někdejší rezidence britského konzula Andrease Zamboulakise. Právě v něm dnes sídlí Museum lidového umění, které je jedno z nejpůsobivějších na ostrově. V něm si lze prohlédnout sbírku místních lidových oděvů, látek, výšivek a hraček, včetně malovaných tykví, nábytku a potřeb do domácnosti. Jsou zde k vidění i výrobní nástroje a i dílničky drobných řemeslníků – pekař, švec apod.

Agia Paraskevi

Na jižní straně náměstí se nachází Agia Paraskevi, jeden z nejzajímavějších byzantských kostelů na ostrově. Tato kamenná svatyně, která byla vybudovaná v 9. století vyniká pěti kupolemi rozmístěnými do tvaru kříže. Šestá spočívá na relikviáři, který se nachází pod zvonicí z 19. století. Kostel však měl původně jen jednu loď. Jeho interiér zdobí nádherné malby z 15. století s výjevy z Nového zákona. Nachází se zde malby ze života Ježíše a Panny Marie a z Ukřižování. Klenbu hlavní kupole pokrývá malba modlící se Panny Marie. Tři obrazy naproti jižnímu vchodu lze datovat do lusignanské éry, a to díky stylu brnění, které mají rytíři na sobě. Jsou to výjevy Poslední večeře, Omývání nohou a Jidášova zrada.. Naproti jsou k vidění Narození a Uvedení Panny Marie do chrámu, Vjezd do Jeruzaléma a Vzkříšení Lazara.

Materiály, ze kterých bylo čerpáno, byly především průvodce Kypr (IKAR), ORBION, Řecko-autem, informace z NETu, které se nám podařilo vypátrat, úržkovitě z nabídek cestovních kanceláří, různé letáky, brožury, tiskoviny (věšinou jsme je museli překládat), nafocené a přeložené informační tabule z destinací, materiál VTT z hotelu a samozřejmě výklady delegátek.

Doplňující video: http://youtu.be/yiYiptYEcao

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@